„Socialistická“ armáda v „kapitalistické“ vlasti

Kdo by neznal Černé barony, Tankový prapor, ze seriálů Chlapci a chlapy a další jim podobné počiny, které tehdy vykreslovali socialistickou armádu ve své plné kráse. Ať už ze strany režimu, nebo branců. Také určitě mnoho mužů pamatuje základní vojenskou službu. Myslím tím muže do nástupu ve 2004…potom už se z chlapců stávali jenom metrosexuálové a jim podobní. To je však již jiný příběh.

Pokusím se tady spíše nastínit něco jiného.

  V socialistickém období měla armáda vojenskou techniku. Tato vojenská technika byla kvalitou i značkami poplatná režimu, tudíž azbuka byla nezbytnou součástí. Tato vojenská technika musela být provozu schopna a hlavně každý voják svou techniku musel umět obsluhovat a starat se o ni.
  V socialistickém období se pořádalo mnoho cvičení a dalších „bojůvek“, kterých se účastnila povětšina vojáků, nehledě na hodnost. Nebylo výjimkou být v terénu několik týdnů a usilovně cvičit.
Cvičilo se spojení, střelby, přesuny, poplachy, ochrana před ZHN (zbraněmi hromadného cvičení) a vše co s vojenskou přípravou souvisí.
  V socialistickém období bylo na vojně mnoho vojáků, díky základní vojenské službě. Byla tam i šikana a mazáctví. Utvářely se tam vztahy mnohdy přetrvávající desetiletí. Utužoval se tam kolektivní duch a chlapec se naučil být odpovědný za své činy, které mnohdy měly dopad i na jeho spolubojovníky.
  V socialistickém období si všichni vojáci byli rovni a velení si bylo rovnější. Propaganda a jasný ruský vliv byl patrný na každém kroku a nepoplatní režimu se odsouvali a uklízeli k pracovním útvarům, aby je bylo co nejméně vidět.

  V dnešní době má armáda vojenskou techniku. Tato vojenská technika je kvalitní pouze někde a někdy. Není výjimkou, že na více vozidel je jen jedna autobaterie. Není výjimkou, že stav většiny techniky je špatný a tudíž jakýkoliv výjezd je předem velkým rizikem. Avšak i tato technika by měla být schopna provozu. I každý voják, kterému je přiřazena by ji měl umět ovládat i udržovat. To se však v současné době neděje. Je běžným příkladem, že voják přidělený k technice nemá potřebná oprávnění k jejímu ovládání a složky armády k tomu určené se ani nestarají o to aby je získal.
  V dnešní době se pořádají cvičení velmi málo s velmi málo vojáky. Pokud to není elitní útvar, případně uskupení, tak nemají šanci pocvičit na technice v terénu prakticky vůbec. Každé cvičení je skoro svátkem, protože je to příjemná změna pro vojáky z všedního stereotypu, který není nikterak příjemný.
  V současné době máme kolem dvaceti tisíc profesionálních vojáků. A stále jich ubývá. Základní hodnoty, které dávala vojenská služba v prvních měsících pomalu mizí a kolektiv se nyní utužuje kolem vodní dýmky, IPhonů a facebooku.
  V současné době si jsou vojáci rovni a velení si je rovnější. Na velitelských pozicích mnohdy nebývá zkušený odborník, nýbrž zelenáč s mokrým inkoustem na diplomu, který o praxi nemá ani tušení. A pak se zde bohužel osvědčuje pravidlo blbce a funkce. I zde je nyní vidět jasný vliv západu.


Co se tedy změnilo?



PS:
Upozorňuji pro všechny, že tento text je pouze mým názorem na některé „změny“ proběhlé mezi socialistickou a současnou armádou. Vycházím ze zkušeností svých i zkušeností kolegů, kteří stále jsou v činné službě, nebo v ní byli. Není mým úmyslem zde dělat nějaký závěr, pouze poukázat stručně na stav v určitých oblastech.