Dlouho, předlouho jsem čekal na pořádné reportáže a ocenění hrdinů, kteří bojují sami z vlastní vůle proti islámskému zlu. Odešli dobrovolně bojovat za svobodu svou, za svobodu Evropy a za svobodu nás všech. A co zatím vidím? Mediální mišmaš všech možných výmyslů a důvodů proč nebojovat, proč se chovat mírumilovně a že je vše vlastně ok…TAK DOST!
Opravdu už nelze být pozadu. Nemůžu jen koukat, jak se nám islamisti smějí do ksichtu. Jak beztrestně vyhrožují likvidací všech nepřátel islámu a veřejně nabádají k zabíjení nevěřících. A je mi jedno, jestli se to děje „potají“ v Česku, nebo veřejně v cizině.
Evropy „demokratický“ přístup a její pozitivní diskriminační postoj nás dovedl na pokraj války, která se může stát jednou z největších a nejdůležitějších v historii civilizace!
A konkrétně u nás v ČR? Nazvete věci pravými jmény a hned jste rasista, xenofob a dalších
několik – stů a – fobů.
Napíšete pravdu a hned jste odsouzen za podněcování k nenávisti a dalším hovadinám. Jen proto, že se to někomu nehodí do krámu.
A tyto situace se dějí dnes a denně! Zprávy plné ministrů pro lidská práva, jak vymýšlejí nesmysly, které budou stát desítky milionů. Zprávy o zvýšení pravomocí ombudsmanky, která musí fetovat, jinak to nevidím a neumím si zdůvodnit její iracionální chování.
Kde ve zprávách vidíme poctu našim vojákům, kteří dnes a denně bojují a nasazují životy proti teroristům, pocházejícím převážně z řad vyznavačů islámu? Kde vidíme příběhy lidí, kteří šli dobrovolně bojovat proti IS?
Kde vidíme příběhy občanů, kteří se nebáli vyjádřit svůj politický i lidský názor?
Tyto příběhy totiž nevidíme. V současné době je totiž mezi lidmi strach. Strach projevit názor, protože za to mohou být velmi silně potrestáni!
Všimněte si, že do velkých akcí, které v devadesáti procentech souvisí s politikou, se pouští lidé, kteří nemusí mít obavy o svoji existenci. A tudíž nemusí mít strach, že je vyhodí z práce, nebo nepravomocně odsoudí. Protože za vším jsou peníze!
A nyní píši pro ty lidi, kteří mají strach. Kteří se bojí.
NE! Myslel jsem, že doba, kdy se vyhazovalo za politický postoj, doba kdy se odsuzovalo za názor už je pryč společně se socialistickým režimem. Spletl jsem se. A sám jsem zažil v minulém roce, že jste nuceni odejít z práce za politický postoj a názor. Sám jsem zažil, že se ode mne odvrátilo několik známých a kamarádů, protože prostě proto a proto…
Jenže stále dobře vím, že právě nás co jsme měli strach, nebo jej ještě máme je nejvíce. A právě proto je třeba ukázat jasně svůj názor a stát si za ním a vyjít s ním do ulic a pak k volbám! Ne v počtu padesáti procent voličů, ale sedmdesáti , nebo osmdesáti! Protože pak to bude vypadat úplně jinak!
Nebo dopustíme, ať nás nejdříve zadusí politické boje samozvaných mocnářů, kteří tam dřepí roky a roky a potom ať nás pohřbí vyznavači ideologie, která je mnohem horší než nacismus a komunismus posledních sedmdesáti let!
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
