Roky postupovali a já sledoval politiku aspoň z pohledu voliče a to dost rozezleného. To co se dělo od voleb 2010 a poté v roce 2011 mne nenechávalo chladným a mé komentáře už začali rozčilovat i moji ženu. Slyšel jsem, že se nemám čemu divit, vždyť si ještě pamatuju obrat TOP09…Věnoval jsem se tedy životu a práci. Avšak právě ta měla způsobit můj další bližší kontakt s politikou…
Ve druhém čtvrtletí 2012 jsem začal školit projekt státní pokladny pro státní správu. Software zajišťovala společnost nadnárodního charakteru, se svými třemi písmeny v názvu poměrně známá. Zakázka to byla pro ministerstvo financí. Moje práce tedy spočívala ve školení státních zaměstnanců, rozpočtářů pro přípravu a realizaci státního rozpočtu v daném softwaru.
A tady jsem zase narazil na politiku. Musím říci, že toto bylo podle mne jediné, co Kalousek dotáhl do úspěšného konce. I když to před ním, myslím, začali socani.
Jakmile jsem zjistil, jak se před tím řešil státní rozpočet a řízení finančních prostředků v něm, tak se mi opravdu chtělo zvracet. Pak mi vůbec nebylo divné, když se z něj mohly ztrácet miliardy…úplně jednoduše. Proto jsem státní pokladnu uvítal, jelikož přes ní už to tak jednoduché rozhodně není a vlastně ani proveditelné. Proto se teď krade přes dotace, že?
Také mi došlo, proč to Kalousek tak moc hnal k úspěšnému zavedení do provozu. Bylo mu jasné, že jeho roky už jsou sečteny a třeba už v politice moc dlouho nebude…A vzhledem k tomu, že si většina politické garnitury za těch dvacet let nahrabala už dost, tak státní pokladna měla a má zabránit dalšímu tunelování rozpočtu. V tomto to teď bude mít Babiš jednodušší. Prostředky se dají najít a on je určitě najde.
Každý projekt však jednou končí a já se pomalu začal rozhlížet po další činnosti.
V tu dobu mne zaujal projekt vzdělávání finanční gramotnosti, který chtěl uskutečnit Vít Bárta. Ano ten Vít Bárta! Ten, všemi haněný a napadaný. Ten co čelil nařčení z úplatků a tahali jej soudy po všech čertech. Jako všichni jsem to viděl pouze z médií a vzhledem k tomu, jak jsem si na ně upravil názor za poslední roky, tak závěry jsem nečinil, jelikož člověk se velmi rychle zmýlí.
Napsání emailu s vyjádřením zájmu o spolupráci bylo dílem okamžiku. A pak už jsem si říkal, že nezbývá než vyčkat.
Čekal jsem však velmi krátkou dobu. Ještě ten den mne zkontaktovala jeho asistentka a navrhla schůzku. Můj souhlas byl samozřejmý a rychlý.
V domluvený den, po skončení mého školení, mne čekalo jednání se slečnou asistentkou. Aspoň tak jsem se domníval. Adresu jsem znal a po úspěšném nalezení volal na telefon asistentky. A jaké bylo mé překvapení, když mi oznámila změnu místa jednání. Mé další kroky směřovaly přímo do sněmovny. Po nutných procedurách si mne slečna vyzvedla a zavedla na poslanecký klub Věcí veřejných. Mile se mi omluvila za komplikace a poprosila o strpení, že jednání je delší a pan Bárta dorazí déle. Koukal jsem jak puk. Doslova. Neočekával jsem jednání přímo s panem Bártou a překvapilo mne to.
Ještě více mne překvapil Vít Bárta. Od určité doby si nedělám jasný názor na lidi, s kterými jsem neměl možnost se setkat a mluvit osobně. A tady bylo vidět jak je to dobře. S Bártou jsme strávili velmi zajímavých čtyřicet minut rozhovorem, který mi napověděl, že mé domněnky v roce 2010 nebyly až tak správné a přesné. Slovo dalo slovo a ještě po dalších dvou setkáních jsem s Věcmi veřejnými začal spolupracovat na činnosti v kraji. Také jsem se rozhodl do Věcí veřejných vstoupit. Zastávám názor, že člověk snažící se prosazovat politický názor spjatý s nějakou stranou by měl být v té straně i angažován. Už ve volbách 2010 se mi nelíbilo jak kandidátky TOP09 skoro zcela v našem kraji obsadili nestraníci, bez politické příslušnosti. Viděl jsem to jako ohrožení stranické politiky a nakonec se to i na pár případech ukázalo. V listopadu 2012 jsem tedy začal spolupracovat s Věcmi veřejnými a nestačil se divit. Jasná fakta, která média předkládala byla naprosto rozdílná od skutečnosti. Myslím tím co se týká kauz, které na VV byly vrhány ze všech stran. Bártovi se nemohla popřít úspora na ministerstvu dopravy a to se mnoha politikům rozhodně nelíbilo. A pak už stačí jen málo.
Co jsem já měl možnost poznat, tak politická i osobní kultura Věcí veřejných byla na úrovni, o které t nikdo nemohl tušit, jelikož se to na veřejnost nemohlo dostat. Přece by nebylo dobré je vychvalovat, že? Jestli se však někdo z lidí zamyslel a začal si hledat fakta, tak zjistil, že mnoho věcí je jinak. A shodou okolností v těchto dnech, kdy to píši, je Bárta definitivně očištěn. Srdečně mu to přeji!
Jako každá mladá strana si prošli mnoha bouřemi a oddělovali se od ní lidé, kteří chtěli jít jiným směrem a přiznejme, že každý z nich měl svoji cenu. Nechci zde psát cíleně o tom, co jsem viděl i slyšel, jelikož dnešní módou je se proti všemu bránit zuby nehty a situace i chování z vidění nelze nijak doložit. I díky tomu všemu jsem měl pocit, že teď by snad mohl být klid a strana se může věnovat politice. Navštívili jsme se ženou vánoční koncert v Betlémské kapli, který byl krásnou kulturní akcí. V kraji a regionu jsem se snažil dát dohromady jednotlivce a skupiny, které byly stále pro společnou věc zapáleni. Úkol mnohdy obtížný a nelehký. V této době jsem se také účastnil Velkého sněmu v Praze, kde mne nadchla myšlenka Pavla Kohouta a prvků přímé demokracii. Nejvíce mne zaujala odpovědnost politiků, způsob vedení ministerstvech a úpravy prezidentského postu. Řekl jsem si, že toto se budu snažit prosazovat i skrze působení ve VV. Přeci jen VV měly pár podobných bodů a Vít Bárta tam vystupoval také. Mimo jiné i JUDr. Klára Samková a Tomio Okamura. Politická situace šla dál a bohužel směřování VV začalo být z mého pohledu centralizované jen na Prahu. Pracovní spolupráci jsem tedy ukončil a věřil, že budu působit dále aspoň v regionu. Bohužel se nedělo ani to. Věci veřejné nesešli ze své cesty, ale měli mnoho potíží sami se sebou. A to byla chvíle pro opuštění tohoto směru, jelikož s proudem jsem nikdy nešel a rozchází-li se strana s mým přesvědčením i názory, odmítám v ní nadále působit.
Avšak tady byl ten rozchod spíše poklidný a skoro i přátelský. Z Věcí veřejných mi zůstalo mnoho kamarádů, s kterými jsem byl v kontaktu i poté a s většinou ještě jsem. Nyní sleduji další vývoj a zrovna dnes byl Jirka Kohout zvolen předsedou Věcí veřejných. Moc mu to přeji!
Nezanevřel jsem na politiku jako po zklamání z TOP09 a aspoň sledoval pokračování směřování Úsvitu přímé demokracie, která mne zaujala na počátku roku. Měl jsem a mám za to, že v rozumné formě by to mohl být zajímavý směr v dalším politickém směřování naší vlasti…A to jsem vůbec netušil, jak mne to brzy vtáhne dovnitř jako vír….
Další část bude zveřejněna 3. února 2014.
